Plánovali jsme aktivity tak, aby si děti a mládež našli něco svého. Pořádali jsme například pravidelné fotbalové pondělky pro mladší a pátky pro starší fotbalisty v tělocvičně na Hluboké, které byly zakončeny dvěma turnaji. Chlapci se i zúčastnili turnaje ve stolním fotbale v NZDM ZASTÁVka Telč a organizovali jsme zajímavé výtvarné workshopy a programy v přírodě mimo budovu Erka.
Nezapomněli jsme ani na vzdělávání zábavnou formou. Děti měly možnost se někam podívat, něco zažít a něco nového se naučit. Měly možnost se zúčastnit poznávacích výletů do Jindřichova Hradce, do Telče a Tábora, kde jsme navštívili nejzajímavější památky a seznámili se s historií města.
Velký úspěch měl výlet do Kutné Hory, kde díky zajímavému výkladu paní průvodkyně v kostele sv. Barbory, v kostele Nanebevzetí Panny Marie a v Kostnici si mohla mládež uvědomit své hodnoty a to, že ne každý je hned odepsán kvůli tomu, kde a jak vyrůstá.
Jedno srpnové odpoledne v tělocvičně NZDM Erka proběhla i ukázková hodina karate, kde sympatický mladík Jakub ukázal své dovednosti a vyprávěl o filozofii bojového umění. Děti si mohly z této hodiny odnést to, že bojové umění není jen o bojování a praní.
A i v období letních prázdnin jsme se snažili pomáhat. Nejen naším tradičním rozdáváním radosti tancem a letní výzdobou na Oddělení dlouhodobě nemocných, ale i prací. Účastnili jsme se dobrovolnické práce při obnově zámku Červená Řečice. Zde jsme 3 dny pracovali na zkulturnění okolí zámku. Celkem 11 mladých lidí z Erka se nebálo vzít do rukou lopaty, krompáče a kolečka a pořádně vzít za práci. A při té práci jsme si uvědomovali, jak těžké muselo být bez techniky něco postavit a vybudovat… a jak jednoduché je všechno zničit.
Tak toto byly prázdniny na Erku. Při tom všem jsme ještě nezapomněli na ty, kteří musí dělat opravné zkoušky ve škoklách a snažili jsme se jim co nejvíce věnovat doučováním.
A až budou děti a mládež z Erka sedět v lavicích a budou vyprávět své zážitky z prázdnin, nebudou muset říkat: „No, to byla zase nuda!“
Největší odměnou pro nás pracovníky je slyšet: „Fakt mám rád Erko. Vždyť bez vás bychom nic nezažili. Jezdili bychom tak akorát z Kosova na město“.
Tyto všechny poznávací výlety jsme mohli uskutečnit díky Fondu Komensky.
Autor článku: Michaela Makáňová Dis